Vyhlídky a doporučení do budoucna

V současné situaci bude jistě zajímavé podívat se na budoucí vývoj vztahů mezi Taiwanskou vládou a čínskou Lidovou republikou. Dle Dafydda Fella, odborného asistenta na katedře politických a mezinárodních studií při University of London, by se měl prezident Čínské republiky na Taiwanu Ma Ying-jeou pokusit o rozpoutání skutečné otevřené a veřejné diskuze, místo pokračujících jednání za zavřenými dveřmi. [1] Jedním hlasem se pak k němu připojují i další odborníci z celé Evropy a apelují na potřebu rozšíření vztahů mezi Taipeiem a Pekingem do co možná nejširších politických oblastí. Zároveň však dodávají, že ona nezbytná liberalizace vzájemných vztahů by měla mít rozumné tempo. Prezident Čínské republiky provedl za celé své funkční období již řadu reforem, avšak řada z nich je podle odborníků málo razantních. To se týká i přímých letů z ostrova do Pekingu, které v podobě turistů jistě prospívají ekonomikám obou vlád. Jako příklad můžeme uvést dohodu o hospodářské spolupráci (ECFA), kterou mají v brzké době obě vlády podepsat a o které jsme se již na našem blogu zmiňovali. To je typický příklad sice sympatického jednání, avšak za zavřenými dveřmi.

Důležitou roli by mohla hrát i stále sílící ekonomická závislost Taiwanu na pevninské Číně, jak známo ekonomika jde s politikou ruku v ruce a tato závislost by v budoucnu mohla přerůst v politickou. I všechny dohody a kroky, které byly do této chvíle učiněny, měli sice ekonomický charakter, ale každému rozumnému člověku musí být jasné, že zde hraje nemalou roli i politický podtext. Čínská lidová republika se vůbec v posledních letech pokouší o plíživé připojení Taiwanu zpět do formálního područí. Jako typický příklad takovéto plíživé snahy můžeme uvést nedávný dar ČLR v podobě dvou pand. ČLR tyto pandy nabízela již v roce 2005, avšak tehdy ještě vláda Čínské republiky odmítla. Již v samotném činu můžeme vidět politický podtext, Čína totiž pandy jen tak běžně nerozdává. Od poloviny 80. let jsou pandy pouze půjčovány na dobu 10 let za podmínky, že přijímající zoo platí roční pronájem cca 1 milion dolarů a jakékoli narozené mládě je majetkem ČLR.[2] Vše pak dokresluje pojmenování obou pand. Jedna se jmenuje Tuan-tuan a druhá Juan-juan, jednoduchou kombinací těchto jmen si pak může každý člověk domyslet sousloví Tuan-juan, což znamená „sjednocení“.

Ma Ying-jeou má sice mnoho důvodů k tomu, aby pokračoval ve své politice sbližování se s Čínou, ale v tuto chvíli hraje velmi důležitou roli i komunikace s vlastními obyvateli, Taiwan se nyní nachází na jakési pomyslné křižovatce a nikdo jiný než jeho lid by neměl rozhodovat o tom, jakou cestou se Čínská republika vydá. Zdali cestou, kterou nakročila současná vláda, tedy postupného sbližování, které by pak v krajním případě mohlo přerůst až v úplné sloučení s ČLR. Nebo otočit o 180 stupňů a snažit se posilovat vztahy s jinými zeměmi než je Čína a tím oslabit její ekonomický, případně politický vliv. Vědecký pracovník Nicola Casarini je toho názoru, že by se měl Taiwan začít angažovat i na jiných trzích, aby se zabránilo přílišnému spoléhání se na Čínu. Toho lze dosáhnout například zvýšením úsilí v oblasti marketingu v zahraničí, s tím souvisí i přilákání turistů vytvořením kvalitnější infrastruktury, jelikož turisté jsou také určitě nezanedbatelné ekonomické aktivium. Vztahy s Pekingem jsou jednoznačným přínosem pro Taiwan, avšak jeho obyvatelstvo by nemělo zapomínat, že oni na ostrově žijí na rozdíl od Číny pod správou demokratické vlády, která jim zaručuje lidská práva a zároveň, že Čína si stále klade za cíl sjednocení s Taiwanem. Prezident Čínské republiky v poslední době možná trochu pozapomíná, že by měl v Pekingu hájit především Taiwanskou suverenitu a upřednostňovat zájmy svých občanů před těmi ekonomickými. Výše zmiňovaný Dafydd Fell proto doporučuje například zjednávat referenda před každou smlouvou, kterou se prezident chystá uzavřít.[3] Další možnost je i větší orientace na Evropskou Unii, která zde v posledních letech výrazně zvýšila investice. Zároveň by neměla Taiwanská vláda polevovat v úsilí o udržení spolupráce s USA, ačkoliv na tom již USA nemá takový zájem jako dříve.

O angažovanosti Evropské unie v Čínsko-Taiwanských vztazích svědčí i to, že EU zachovala zbrojní embargo, které již dříve na ČLR uvalila. Příznivci zachování tohoto embarga argumentují nutností reforem v ČLR v oblastech lidských práv a demokratizace země, včetně odstranění zhruba 800 raket, které jsou dodnes namířeny proti Taiwanu.[4] Jistě je primárním zájmem EU v oblasti vytvoření komplexního strategického partnerství s ČLR, ale zároveň ukazuje svou vůli dodržovat základní demokratické principy a lidská práva, proto má dle nich Taiwan právo na existenci. EU na svém posledním jednání konstatovala, že nezruší zbrojní embargo, dokud se ČLR nezaváže k nepoužití zbraní vůči Taiwanu či jiných akcí, které by mohli narušit rovnováhu ve vzájemných vztazích.

Evropská unie dokonce navrhla řešení Čínsko-Taiwanského problému. Spočívá v aplikaci modelu Evropské unie na Čínskou republiku a ČLR. To se ale v tomto případě jeví jako takřka nereálné, jelikož EU je založena na spolupráci suveréních států vyznávajících stejné hodnoty. EU je společenstvím demokratických systémů, přičemž politické systémy na Taiwanu a v ČLR se jeví jako ze dvou zcela odlišných planet. Nebyl by to určitě šťastný model jak pro tuto oblast tak pro jakoukoliv jinou oblast na světě, jelikož Evropa je velmi specifickým kontinentem a proto pouze zde funguje tento specifický model integrace. To ovšem neznamená, že by nějaký jiný typ integrace nebyl mezi Taiwanem a ČLR životaschopný, ale musel by se nalézt vhodný konsensus mezi rozvíjením užších vztahů a zachováním nezávislosti Taiwanu.

V současnosti je tedy pro Taiwan, jak je výše zmíněno, nejdůležitějším krokem ujasnění si vlastního názoru, především z řad vlastního obyvatelstva. Ujasnění si těchto vlastních postojů pak vyšle jasný signál do světa a Taiwan se stane pro ostatní státy lépe čitelným, což je vždy jistým pozitivem v zahraniční politice každého státu, nehledě na to, že ujasnění si vlastního názoru a stabilizace vztahů s Čínskou lidovou republikou mohou přilákat další investory ze všech koutů světa a oprostit se tak alespoň částečně od závislosti na ČLR. Z toho důvodu bude pro další vývoj Taiwanu a jeho vztahů s ČLR velmi důležitý výsledek blížících se prezidentských voleb. Nacházíme se v historickém okamžiku, v němž všechny světové mocnosti jdou cestou kompromisů za účelem své vlastní ekonomické prosperity. Proto by se snadno mohlo stát, že relativní suverenita Čínské republiky by mohla padnout za oběť právě těmto kompromisům. Zatímco obyvatelé Taiwanu jsou podle posledních průzkumů pro zachování statusu quo a relativně smíření s postavením Čínské republiky v rámci ČLR i mezinárodních vztahů, měli by být stále ve střehu a věnovat pozornost změnám ve světě, protože status quo není samozřejmostí a ačkoliv ho tak jeho obyvatelé berou, mohli by být nepříjemně zaskočeni ze dne na den.

[1] FELL, D. Party politics in Taiwan: party change and the democratic evolution of Taiwan. 1. vyd., Routledge, 2005. 183 s. ISBN- 0-415-35973-2

[2] China’s Panda diplomacy / Wen-Cheng Lin [online]. [cit. 2009-11-28].
http://www.peaceforum.org.tw/onweb.jsp?webno=3333333571&webitem_no=1595.

[3] FELL, D. Party politics in Taiwan: party change and the democratic evolution of Taiwan. 1. vyd., Routledge, 2005. 183 s. ISBN- 0-415-35973-2

[4] Missilethreat. [online]. [cit. 2009-11-28]. http://www.missilethreat.com/archives/id.4080/detail.asp.

Zdroje:
FELL, D. Party politics in Taiwan: party change and the democratic evolution of Taiwan. 1. vyd., Routledge, 2005. 183 s. ISBN- 0-415-35973-2

Taiwan News. [online]. [cit. 2009-11-28]. http://www.taiwannews.com.tw/etn/index_en.php.

Reuters India. [online]. [cit. 2009-11-28]. http://in.reuters.com/.

Taipei Times. [online]. [cit. 2009-11-28]. http://www.taipeitimes.com/News/.

Portal of Republic of China (Taiwan) Diplomatic Missions. [online]. [cit. 2009-11-28]. http://www.taiwanembassy.org/mp.asp?mp=1.

Tchajwan přiznal teritoriální vody Číně

V pondělí 23. listopadu Tchajwanská vláda uveřejnila, že se vzdává nároku na teritoriální vody okolo dvou malých ostrovů ve prospěch Číny. Tyto ostrovy, Kinmen (Quemoy) a Matsu, byly dlouhou dobu jakousi obranou linií proti jeho politickému protivníkovi, Číně.

Tchajwan stále drží kontrolu nad těmito dvěma malými ostrovy, ale nenárokuje si dále právo na oceán, který omývá jejich břehy. Tchajwanská vláda ve svém prohlášení dále uvedla, že v první řadě chce tímto vyhlášením utužit stále se zvyšující přátelské vazby s Pekingem.

Čína proklamuje svou suverenity nad Tchajwanem od roku 1949, kdy jednotky Mao Ce-tunga vyhrály občanskou válku a následně donutily Čankajška uprchnout na Tchajwan, kde vyhlásil Čínskou republiku.

Ovšem napětí mezi těmito dvěma státy trochu polevilo minulý rok, kdy Čínský prezident Ma Ying-jeou podepsal s Tchajwanem významné obchodní smlouvy o vzájemné spolupráci.

„Toto je spojení, které vylepší vztahy s Čínou a pomůže to nejenom zlepšit tchajwanskou ekonomiku, ale také to pomůže Ma Ying-jeouovi k jeho znovuzvolení prezidentem.“ Řekl Lin Chong-pin, profesor strategických studií Tamkangské University v Taipei.

Již dříve v tomto roce začal Tchajwan s demontáží svých protilodních barikád na Kinmenu, jako začátek k úplné demilitarizaci ostrovů. Tyto barikády jsou vlastně železné bodce zasazené v zemi na cementovém základu jejichž úkolem je zamezit válečným lodím dostat se touto cestou k ostrovům.

Tyto Čínsko-Tchajwanské odlehlé ostrovy jsou od sebe vzdáleny 2 kilometry a jsou odděleny Tchajwanskou úžinou. Po dlouhou dobu sloužily jako základna čínských nacionalistů vedených Čankajškem , kteří zde čelili bombardování ze strany čínských komunistů.

Tento krok Tchajwanské vlády se dle mého názoru jeví jako velmi správný, jednak jak z hlediska postupného sbližování a urovnávání vztahů mezi oběma zeměmi, tak i z hlediska lidského. Kdy aspoň na nějakou dobu utichnou obavy lidí z možného vojenského konfliktu.
Myslím si, že do budoucna tento krok přinese stabilitu nejen Tchajwanu ale i Číně a dá se očekávat, že obě země budou spolupracovat a uzavírat další mírové, obchodní smlouvy i nadále.

Zdroje:
Washington Post. [online]. [cit. 2009-11-24]. http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2009/11/23/AR2009112300922.html.

Reuters. [online]. [cit. 2009-11-24]. http://www.reuters.com/article/idUSTRE5AM1MU20091123?feedType=RSS&feedName=worldNews&utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%253A+reuters%252FworldNews+%2528News+%252F+US+%252F+International%2529.

The Free Library. [online]. [cit. 2009-11-24]. http://www.thefreelibrary.com/Taiwan+concedes+territorial+waters+near+China-a01612067991.

Answers. [online]. [cit. 2009-11-24]. http://www.answers.com/topic/quemoy.

Další společné kroky v ekonomice mezi Tchajwanem a ČLR.

Tchajwanský ministr průmyslu a obchodu Shih Yen-hsiang se sešel tuto neděli v Singapuru se svým čínským protějškem ohledně vyjednávání o vzájemné spolupráci v oblasti hospodářství (economic cooperation framework agreement – ECFA). Setkání probíhalo za zavřenými dveřmi a čínskou stranu zastupoval ministr obchodu Chen Deming. K setkání došlo přesně den poté, co prezident Čínské lidové republiky Hu Jintao slíbil na summitu Asijsko - pacifického hospodářského společenství (APEC) Tchajwanu, že jednání mezi ním a pevninskou čínou ohledně zóny volného obchodu v Tchajwanském průlivu by měla začít již v tomto roce. Tchajwanský ministr byl na schůzce doprovázen také ředitelem úřadu pro zahraniční obchod (Huang Chih-Peng), tento úřad působí pod hlavičkou Ministerstva průmyslu a obchodu. Zdroje blízké Tchajwanské delegaci pak oznámili, že na schůzce si oba ministři vyměnili názory ohledně ECFA, prokonzultovali nabízející se možnosti a vytvořili časový harmonogram pro řešení jednotlivých témat realizace projektu.

Příští měsíc chtějí obě strany zahájit další, již čtvrté kolo jednání, které by mělo probíhat na té nejvyšší vládní úrovni a měli by se zde finalizovat otázky ohledně vytvoření zóny volného obchodu mezi ČLR a Tchajwanem. Celkem 4 dohody jsou pak připraveny k podepsání předsedy obou organizací zaštiťujících vzájemné Čínsko-tchajwanské vztahy. Jak jsme se již na našem blogu zmiňovali, na Tchaiwanské straně je to „Nadace pro výměnu přes Taiwanskou úžinu“ (předseda Chiang Pin-kung) a na straně Čínské pak „Asociace pro vztahy přes Taiwanskou úžinu“(předseda Yunlin Chen). Ony 4 dohody se pak týkají spolupráce v oblasti rybářství, zemědělství, dále zamezení dvojího zdanění a průmyslových norem pro produkty, jejich kontrolu a certifikaci. "Všechny tyto smlouvy jsou velmi důležité v procesu normalizace čínsko-tchajwanských obchodních a hospodářských vztahů" řekl pak Tchajwanský ministr.

Pokud všechno dobře půjde, měly by být smlouvy podepsány v pátém kole jednání, které je předběžně naplánováno na první polovinu roku 2010. Tchjwan pak bere tyto dohody také jako odrazový můstek k jednáním o zřízení zóny volného obchodu i s ostatními zeměmi a ubránění svého zboží před skvěle fungujícími ekonomickými integracemi.

Zdroj:
The China post. [online]. [cit. 2009-11-16]. http://www.chinapost.com.tw/taiwan

Taiwan News. [online]. [cit. 2009-11-16]. http://www.taiwannews.com.tw/etn/index_en.php.

Čankajšek – právoplatný prezident Číny?

Osoba Čankajška je vnímána samozřejmě pro každého úplně jinak. Pro jednoho je to hrdina, který celý život bojoval proti zlu (tím se míní komunismus) a pro druhého je to tyran, válečný zloděj, který spáchal mnoho křivd a válečných zločinu. Na pevninské Číně je vnímán negativně – je zde považován za muže, který neudělal to nejlepší pro národní zájmy. Populární nebyl ani na Tchajwanu, pro jeho autoritativní režim. Ba dokonce ani v Kuomintangu není připomínán tak, často jako Sunjatsen. Ovšem i jeho odpůrci mu přiznávájí důležité zásluhy na sjednocení Číny, dokonce i důležité zásluhy na prosperitě Tchajwanu, která je viditelná dodnes.

Pro některé lidi, zejména populaci Tchajwanu, představoval Čankajšek důležitou postavu v boji proti komunismu a stal se tak klíčovou postavou při vytvoření jakési antikomunistické ligy. Během studené války jej lidé chápali jako vůdce „svobodné Číny“, jak mnozí obyvatelé nazývali Tchajwan. Představoval pro ně rovněž pojistku proti možné komunistické invazi na tento ostrov.

Na druhou stranu představoval Čankajšek také zdroj neustálého teroru, prováděl různé čistky, politické autoritářství. Je poněkud paradoxní, že v Tchajpeji mají oběti jeho režimu (nejméně 40 000 během období tzv. bílého teroru 50. let) vcelku nenápadný památník, zatímco gigantická Čankajškova socha v bronzu stále trůní v kolosálním bílém památníku, kde jsou k vidění i dva jeho nablýskané cadillaky. Jeho vláda byla dokonce obviněna i korupce sám Čankajšek byl spojován s řadou známých čínských zločinců té doby jako byli Du Yuesheng.[1]

Dnes je Čankajškova popularita rozdělena mezi různé politické linie, největší oblibě se samozřejmě těší u představitelů dnešního Kuomintangu. Na druhou stranu je velmi nepopulární u voličů DPP. V ostrém kontrastu proti němu je vnímán Sunjatsen, k jehož odkazu se hlásí téměř všechny politické linie, dokonce i samotný Kuomintang.

Naopak lidé obývající území pevninské Číny vnímají Čankajška velmi negativně, dalo by se řící, že k němu uchovávají přímo až nenávist. Je to způsobeno jednak již starší generací, která Čankajška viní především z toho, že v období druhé světové války se více než v boji proti stále se zvyšujícímu vlivu Japonska v Číně, věnoval boji a potlačení komunismu. Za druhé světové války se Japonsko dostalo a ovládlo postupně severské provincie, zejména Mandžusko.

Nová generace obyvatel pevninské Číny vidí naopak v Čankajškovi radikální ba až teroristickou protiváhu proti vládě komunistické strany. Kdy Čankajšek podnikal i tajné výpravy z Tchajwanu na pevninskou Čínu.

Celkově vzato je osoba Čankajška vnímána jak ze strany Číňanů, tak i především ze strany Tchajwanců vnímána dvěma způsoby. Jedni jej vnímají jako velkého vysvoboditele usilujícího o samostatnost a demokracii, druzí zase jako diktátora, za jehož krutovlády byly spáchány ty nejodpornější čistky. V celosvětovém měřítku ale vždy zůstane vnímán jako stěžejní postava Čínské historie, bojující proti komunismu a usilující o samostatnost Tchajwanu.

Čankajškovým cílem je znovudobytí pevninské Číny. Dokonce několikrát do roka vyloďoval na jejím pobřeží své jednotky Kuomintangu. Tchajwan se stal za jeho vlády prosperující zemí, řadící se k tzv. „Asijským tygrům“, především díky podpoře ze stranu USA.

Čankajšek zemřel 5. dubna 1975 ve věku 88 let. Jeho tělo je dočasně uloženu v Tzuhu. Doufá se, že jednou, po znovusjednocení Číny, bude pohřben v rodném městě.


Citace:
[1] Whitman, Alden: The Life of Chiang Kai-Shek: A Leader Who Was THrust Aside by Revolution [online] [cit. 2010-1-19] .

Zdroje:
Chiang Kai-Shek [online] [cit. 2010-1-19]
.
Chiang Kai-Shek: Biography [online] [cit. 2010-1-19]
.
The Life of Chiang Kai-shek: A Leader Who Was Thrust Aside by Revolution
[online] [cit. 2010-1-10]
.
Čankajšek – generalissimus a prezident Čínské republiky [online] [cit. 2010-1-19]
.